Od roku 2007 Fotoautomat uchovává, obnovuje a udržuje při životě poslední analogové fotokabiny ve Francii, především na místech věnovaných umění a kultuře.
Každá z našich kabin je jedinečný model, přepracovaný, znovu postavený v naší dílně nebo obnovený v původním designu.
Stejně jako před 60 lety je každá fotografie výsledkem tradičního analogového vyvolávání, jedinečný tisk, jehož kvalita zůstává stabilní po dobu nejméně 100 let.
Stejně jako před 60 lety je každá fotografie výsledkem tradičního analogového vyvolávání, jedinečný snímek, jehož kvalita zůstává stabilní po dobu nejméně 100 let.
Dnes je v provozu méně než padesát analogových fotokabin na světě a my pracujeme na zachování tohoto fotografického dědictví.
Tým Fotoautomat již více než patnáct let obnovuje a rekonsruuje staré černobílé fotokabinky, aby jim dal překvapivý a jedinečný nový život.
Začalo to takhle… Když jsem Olhoe a Asgera potkal v roce 2006 v Berlíně, černobílé fotokabinky už nějakou dobu provozovali. „PhotoAutomat“ založili o sedm let dříve než já v Paříži. Vlastnili malou dílnu za městem, kde uváděli zpět do provozu tyto staré stroje odsouzené k likvidaci.
24/24 hodin, 7 dní v týdnu – kabiny, vystavené nejhorším povětrnostním podmínkám a svěřené těm „nejstřízlivějším“ uživatelům po půlnoci… Přestože byly mechanické a elektrické systémy kompletně přepracovány a spolehlivě upraveny, občas automat nějakou fotku „sežral“…
V té době jsme zahájili projekt instalace fotokabinek v Paříži. Foto Automat tedy otevřel svou dílnu v Chartres a v září 2007 se stará černobílá analogová fotokabinka triumfálně vrátila do Francie! Nejprve v Palais de Tokyo, poté v Point Éphémère, Jeu de Paume, Maison Rouge, Cinémathèque Française… Díky unikátnímu a nepravděpodobnému setkání vyráží v roce 2019 FotoAutomat do Prahy, kde zkoumá nová uzemí, oživuje krásná místa: Piazzetu Národního divadla, Veletržní palác, pasáž U Nováků, Kasárna Karlín…
Proč? Protože nic nenahradí rituál focení ve fotokabince — její závěs z tergalu, teleskopickou stoličku a cinkání mincí, FotoAutomat nabízí své fotokabinky k trvalému umístění nebo k pronájmu.
Eddy :
Nikdy se nenudím ve své profesi… řídím kamiony, zabývám se vintage mechanikou, učím se alternativní elektřinu, provádím experimentální údržbu automatizovaných systémů, zpětné inženýrství retro-future, meziplanetární obchod, občas i umění, náhodou.
Virginie :
Každé ráno navštěvuji automaty. Zatímco moderní kabiny jsou spíše autonomní, těm našim je více než 60 let, je třeba se o ně starat… Ukázat jim, že jsme tady. Poté fotografuji, kreslím, dokumentuji, oslovuji nové lokace… Zkrátka se starám o všechny možné projekty, které si ve FotoAutomatu rádi vymýšlíme.
Eddy :
Náhodou… potkal jsem Oleho a Asgera v Berlíně během cesty, na kterou mě vzala tehdejší přítelkyně, aby mě utěšila, protože jsem právě přišel o práci jeřábníka. V Berlíně byla zima a mrzlo, Ole nás přivítal hovězím gulášem a hned jsme si dobře rozuměli… Začal jsem s nimi pracovat a pak mi pomohli nainstalovat první kabiny v Paříži… Palais de Tokyo, Point FMR, Jeu de Paume… a bylo to.
Virginie :
Náhodou… měla jsem udělat kresbu pro jednu kabinu, bylo to v roce 2012…
Eddy :
Momentálně žádné. Raději prohlubuji své znalosti v oblastech, které už trochu znám, jako jsou staré techniky fotografie, rytí vinylových desek…
Eddy & Virginie :
Asi to, že se musíme dotknout všeho, i když o tom nic nevíme a přitom zajistit, aby to nakonec fungovalo. Je to chaotická cesta, s chvílemi plných pochybností a občas ale i velkými vítězstvími nad materiálem.
Stimulující.
Eddy :
Vyhýbám se typickým dnům.
Virginie :
Krmit roboty.
Eddy :
Moje dílna v Chartres je velká, světlá, v zimě studená, plná fotobudek, starých mopedů, světelných reklam z různých období a na kamnech se pomalu vaří jehněčí kari.
Eddy :
Pro radost, a samozřejmě pro peníze. Pravda je, že mě baví to, co dělám. Kdybych si mohl vybrat jakýkoli život, dělal bych přesně tohle.
Eddy :
Bruska… jemná a divoká.
Virginie :
Žvýkačka a zápalka, podle toho poznáte dobrého technika.
Eddy :
Většinou věci, které nemají nic společného s mojí prací… Mám různé mánie, vášně, které přicházejí a odcházejí, nebo zůstávají… Často se je snažím spojit s mou prací, ale ne vždy je to možné.
Virginie :
Každodenní věci, často krásné, náhodou.
Eddy :
Je to Fonzie.
„Allez Yolanda, řekni mi, jaký je Fonzie! – je cool.“ (Pulp Fiction)
Virginie :
Jean-Michel, z Jouets Jean-Michel „hračky pro malé děti pod proudem 220V“.
Eddy :
„Nehýbej se tak, unavuješ mě… Je třeba udělat si čas na to, aby sis udělal čas.“ (Alexandre le Bienheureux)
Virginie :
„Svět je dokonalý… obdivuj detaily.“ (The Dead Don’t Die)
Eddy :
Renault Express, králičí paštika od mé babičky, Concorde.
Virginie :
Maticový klíč 19mm, od firmy Facom, must-have!
Eddy :
Dotknout se rukama prsty na nohách, aniž bych ohnul kolena.
Virginie :
Nakonec vždycky zvítězit nad strojem.
Eddy :
Nemuset používat veřejnou dopravu.
Eddy :
Pořád miluju Paříž, pro každého je tu něco, ať už jsi milovník hudby, estét, fanoušek tenisek, sběratel desek, příznivec SM večírků, nadšenec do dějin umění nebo filmu… najdeš tu své štěstí.
Eddy & Virginie :
Montmartre. Jeho malé uličky, venkovský ráz a atmosféra vesnice uprostřed megapole jako Paříž. Je to privilegium být tady.
Eddy & Virginie :
No… Paříž je majákem civilizovaného světa, pupkem světa… ne?
Eddy :
Folklorní revoluci.
Virginie :
Transgenderovou tradici.
Eddy :
Virginie
Virginie :
Eddy
Eddy & Virginie :
Především střízlivý.
Eddy :
Ano.
Virginie :
Samozřejmě.
Eddy & Virginie :
„To samé jako každý den… S výjimkou snahy dobýt svět.“
Error: No feed with the ID 2 found.
Please go to the Instagram Feed settings page to create a feed.